Studentské ceny Vitriol uděleny
Studentskou cenu Vitriol udělují studenti od roku 2021 nejoblíbenějším pedagogickým i nepedagogickým pracovníkům na VŠCHT Praha. Cílem je ocenit práci těch, kteří nad rámec svých pracovních povinností inovují výuku, dokáží strhnout studenty pro svůj obor svým zápalem a vědomostmi při přednáškách a jsou pro studenty oporou a mentory vždy, když je potřeba.
Mgr. Jana Krajčová, Ph.D., M.A., patří mezi vyučující, na které studenti nezapomínají. Statistiku dokáže podat tak, že i složité pojmy dávají smysl — a někdy dokonce baví. Díky spojení odborné preciznosti a moderních výukových postupů má pověst někoho, kdo umí náročnou látku odlehčit bez ztráty kvality.
Letos získala studentskou cenu Vitriol, která oceňuje pedagogy, jejichž práce přesahuje běžné povinnosti a významně obohacuje akademické prostředí. V rozhovoru vysvětluje, co ji na učení nejvíc baví, proč se studenti statistiky nemusí bát a co naopak inspiruje ji samotnou.
Co pro vás znamená získání studentské ceny Vitriol?
Velice si toho vážím. Moc mě potěšilo, že studenti ocenili moje úsilí. Učím opravdu ráda a je pro mě důležité dělat svou práci dobře, takže tahle zpětná vazba pro mě hodně znamená a jsem za ni vděčná.
Kdy jste sama objevila, že vás učení statistiky opravdu baví?
Upřímně, ze začátku jsem vůbec neměla pocit, že jsem „učitel statistiky“. Vždycky jsem se viděla spíš jako ekonom. Ale čím déle učím, tím víc mě na tom baví právě to postupné objevování — když si sama něco nového ujasním, pochopím to do hloubky a pak hledám způsob, jak to předat dál, tak aby to sedlo i ostatním. A ten moment, kdy vidím, že to studentům najednou „cvakne“ nebo že v nich vzbudím zájem o něco, čeho se dřív báli — tak kvůli tomu to stojí za to.
Vaši studenti často říkají, že dokážete statistiku vysvětlit „bez bolesti“. Jak to děláte?
Říkám si, že nejlepší je začít tím, že člověk úplně nezapomene, jaké to je být studentem. Když máte v hlavě hromadu nových věcí, statistika opravdu nemusí být láska na první pohled. A já se vlastně sama pořád ráda učím — nejen statistiku — takže mám velké pochopení pro to, že někdy je třeba začít opravdu od začátku a říct věci úplně jednoduše.
Snažím se studentům hlavně ukázat, k čemu ty statistické nástroje mohou v praxi skutečně použít, a že to není jen teorie do šuplíku. Když pak vidí, že jim statistika dokáže ulehčit práci a rozhodování, nebo jim pomůže lépe porozumět světu kolem, přestává být strašákem a začne dávat smysl. Alespoň doufám:-)
Setkáváte se s tím, že mají studenti z tohoto předmětu obavy? A jak jim je pomáháte překonávat?
Ano, s obavami se setkávám poměrně často – statistika má trochu pověst strašáka. Snažím se ale, aby každý, kdo má zájem, dostal dost prostoru věcem porozumět, ptát se, dostat zpětnou vazbu a postupně zjistit, že není, čeho se bát.
Máte nějaký příklad situace, kdy vás studenti sami něčím překvapili nebo inspirovali?
Často. V učebnách se potkávám s mladými lidmi, kteří jsou zvídaví, ptají se a někdy neváhají sdílet vlastní zkušenosti nebo názory. A občas mě úplně neplánovaně upozorní na to, že „tam ještě nejsem“ – že se mám pořád co učit a jít víc do hloubky. To mě vždycky inspiruje, obohacuje a připomíná mi to jeden z důvodů, proč mě tahle práce baví.
Kdybyste měla popsat svůj ideální den ve škole, co by v něm nesmělo chybět?
To světlo v očích, když se najednou „rozsvítí“.
Kdybyste mohla studentům předat jednu „životní statistickou moudrost“, jaká by to byla?
Nejdůležitější čísla jsou ta, která vám pomůžou klást správné otázky.
Co byste vzkázala studentům, které statistika teprve čeká?
Že není, čeho se bát. Jak říkám vždy na úvodní hodině: základní znalost statistiky je dnes nezbytnou výbavou každého vysokoškoláka, který chce umět klást správné otázky, tvořit si vlastní názor a rozhodovat se na základě důkazů, ne dojmů. A dobrá zpráva je, že když do toho půjdete s otevřenou myslí, dá se to naučit mnohem snáz, než se na první pohled zdá.